Místo, kde se nesoutěží...
Je toto vůbec možné? Ano, i v dnešní době může existovat místo, kde se nesoutěží, všichni se podporují a učí se být s přírodou. Utopie? Ne, jen prostá jednoduchost bytí.
Jsme malá parta, většinou kolem 12 dětí, malí i velcí. Funguje to? Ano, kdo by se potřeboval povyšovat na malého prcka a ke komu by ten malý měl vzhlížet? Žádné soutěže, diplomy, poháry, toho je všude kolem dost. Protože proč by se dítě mělo pošklebovat? Často jsme totiž učeni porážet druhé a získávat tím falešný pocit sebedůležitosti a vlastní hodnoty. Ale, co to otočit?
,,Prší... Bolí mě nohy." Dítě můžeš vyvarovat všemu, ale poroste? Bude si více věřit? Osahá si své hranice a ucítí své tělo? Není to o extrému, ale malý nekomfort je potřeba. Jen si vzpomeň, jak jste s kamarády lítali venku, skákali do kaluží a vymýšleli všelijaké hry, v létě i v zimě, kdykoliv.
Jedeme to postaru. Jezdíme na kole, stavíme domečky, obdivujeme přírodu kolem. Učíme se, že člověk není od toho, aby přírodě velel, ale aby ji naslouchal a vytvořil si vazbu na krajinu, z které pochází. Děti si neváží ničeho, čeho nejsou součástí. Proto je zahrnujeme do všech aktivit, zkoušejí si role průvodce, myjí nádobí, starají se o své věci a hlavně nesou odpovědnost za své činy. Není to o trestu, ale o dodržování pravidel, které si děti sami nastavují. Prostě učíme se být samostatní.
Život nás baví a také nás baví vidět, že i pár dní dokáže s dětmi divy.
Síma a Týnka 2. 12. 2025