již tři roky po vašem boku

Jsme Pinetree MTB

Pinetree je komunita. Nekončí to kempem, tím to vše začíná. Radost z pohybu v přírodě sdílíme i za hranicemi kempů, tvoří se nová přátelství a radost se násobí. To je hlavním cílem!

Nesoutěžíme, nerozdáváme odměny, ale snažíme se rozvinout vnitřní touhu po učení. A soudě podle dětí...se nám to daří.

Týnka

K MTB jsem se dostala poprvé v Kanadě a o několik let později jsem v Norsku prošla kurzem PMBI level 1 a 2. Snažím se vést děti a ženy k jemnosti k sobě samým, k poznání svých limitů a k práci se strachem. Heslem je především hravost, protože tady jde hlavně o zábavu a přátele.

Síma

Na kole jsem začala jezdit v Norsku s Týnkou, takže mám školu jak se patří! Sportu se věnuji celý život, plus mám za sebou studium tělocviku a angličtiny, ale cestou učení ve škole zatím nejdu. Jsem kreativní duše, která se snaží vymýšlet nové hry a aktivity (jo a také nám dělám merch). Miluju přírodu a tuto lásku se snažím předávat dětem.

Tak to bylo! Vážně!

Týnka: ,,Ten Mácháč to je prostě ráj borovic… Hele, něco mě napadlo… Budeme se jmenovat Pinetree, víš jako borovice… Už jen to logo!

Síma: „Co třeba toto?"

A bylo logo…

Síma: „Hele a neuděláme třeba příští měsíc camp pro děti? Víš jako kolo, být prostě venku a… hm… hlavně žádný soutěžení a medaile. A hlavně ne diplomy, to fakt nemám ráda."

T: No, moment a kde?

S: Koukni kolem, myslím, že Mácháč a celé okolí nám postačí.

T: Takže budou v noci všichni brečet, že chtějí maminku? Já bych jako děcko nikdy na tábor nejela…

S: Já jo, ale tak co příměšťák. No víš, ráno přijdou, odpo odejdou. My je tak budeme každé ráno milovat a rodiče nám za aktivní hlídání utrhnou ruce. Vrátíš jim unavené dítě, oni budou spoko a my taky.

T: Hlavně tomu nesmíme říkat tábor, z toho má dost dětí hrůzu...

S: Pravda! Tak tomu řekneme Bike camp a přepíšeme tak náhled na tábory.

Tak nějak to bylo, vážně! Shodují se i dobové záznamy!

Bylo léto 2023 a nám tak trochu vrtalo hlavou, jak lidem ukázat, že na kole to jde i jinak. Že kolo není jen o najetých kilometrech, ale o srandě a drncání na kořenech. A že jich tu v okolí je. Našly jsme místo, našly jsme traily, udělaly instáč a plakát.

Den začátku se blížil a klasický skeptik v každém z nás promluvil… ,,Na to se vyprdni, to vůbec nemá cenu. Koukej, stejně je pozdě, to už se nikdo nedohlásí.“ Ještě den před začátkem jsme měly jen 3 děti. Až najednou začal vyzvánět telefon a už to jelo, jedno dítě, další, až jich v jednom dni bylo i 10.

Byl to freestyle, bylo to pro nás něco nového. Najednou si děláme program samy, reagujeme na to, jak se děti cítí a plánujeme z minuty na minutu. Už se nemusíme držet plánu, který za nás někdo vymyslel, jsme dámy svého času.

Samozřejmě jsme nervózní, bude se jim to líbit? A věřte, že líbilo. Největší odměnou byly fotky spících dětí v autě. No ne, jako vážně! Prostě víte, že jste to neunavitelné malé puppy unavily. Ne drilem a těžkou dřinou, ale hrou sportem a časem v přírodě. Prostě boží.

Teď už je to třetí rok, camp už není jeden, ale je jich pět, děti nejsou čtyři, ale je jich přes deset.

Má to smysl!

Síma a Týnka

Už nečekej!

Vyprávění lidi od jakživa milují, ale ten pravý život je tam venku! Tak přijeď na camp a vytvoř si vzpomínky, na které nezapomeneš.

CHCI NA KEMP